Já žiji ve dvou světech - jeden je světem knih!

Opět se jedná o čtenářskou výzvu, a opět toho ani trochu nelituji.

Tuto knihu jsem opět oprášila (kvůli čtenářské výzvě) a opět mě mile překvapila. Božena Němcová je známá svými popisy míst a osob, to ano, ale tohle je opravdu precizní dílko, co se popisu týče.

Od Joa jsem přečetla už dost knih, ale žádná mě ještě tak nemátla v průběhu čtení tak, jako Syn.

Miluju vůni knih, ale i tuto jsem četla ve čtečce. Holt, když není zbytí, dá se to. Navíc je to pohodlnější při cestování například do práce. Ale co na plat, kniha je kniha a vždy bude!

Tak přesně tuhle knihu mám doma už dlouho, jenom jsem si nenašla čas na její přečtení, ale teď jsem ráda, že se nakonec tak stalo. Opět díky čtenářské výzvě na www.databazeknih.cz - zařadila jsem ji, po dlouhém hledání vhodné knihy na toho místo, na číslo 20 - kniha, jejíž první věta je otázkou.

Miluju oprášení starých knih. Knih, které jsem našla na půdě. Jsou po rodičích, po prarodičích. Miluju vůni knih, nových i těch starších. Tímto způsobem jsem přišla k Markétě Lazarové.
Předně musím říct, že mi chvilku trvalo, než jsem si zvykla na použitý jazyk, ale když si člověk navykne, propadne příběhu a pak se nestačí divit, že obrací poslední list.

Kdo by neznal všechny ty příběhy, nebo jejich část. Všichni jsme je četli. Byli v čítankách a jako povinná četba na základní škole. Já jsem pověsti jako povinnou četbu nikdy neměla, v čítance bylo pár úryvků, tak jsem si řekla, že konečně nastal čas, si pověsti přečíst od A do Z.
Musím říct, že jsem ty příběhy tak nějak znala.. Něco jsem si pamatovala, něco nás učili ve škole, viděla jsem i nějaká představení i animovaný 3D film. Ale zjistila jsem, že knihu jako takovou jsem nikdy předtím nečetla. O některých pověstech jsem ani nevěděla, že "existují", takže jsem ráda, že jsem se k tomu dostala.

Dlouhé roky jsem poslouchala chvalozpěvy od spolužáků na tuto knihu. Už od základní školy všichni vychvalovali do nebes tuto tenoučkou knížečku. Když jsem řekla "Malého prince jsem nikdy nečetla, ani nevím, o čem to je", všichni na ně koukali jako na zjevení.
Už jsem to nevydržela, a teď, ve svých skoro 25 letech, jsem si Malého prince přečetla. Dostala jsem se k němu přes čtenářskou výzvu na www.databazeknih.cz - mám ji tu jako knihu číslo 19 - kniha pohádek.