Já žiji ve dvou světech - jeden je světem knih!

Krásné. Smutné. Autentické. Pravdivé. Kruté. K zamyšlení.
Když jsem se blížila ke konci, chtělo se mi skoro brečet, protože jsem věděla, jak to skončí.
To ví přece každý.
Ale s tím jsem do toho šla, věděla jsem to, ještě než jsem začala se čtením, ale stejně mě to rozesmutnilo. Zvlášť to, když jsem na konci knihy četla, jak to s obyvateli zadního domu dopadlo. Je to vážně hrůza. Zbývala už jen chvilka...a všichni by mohli žít (jasně, teď už asi ne, ale stejně...), žít dál své životy, mít svou hroznou minulost, na kterou by jen vzpomínali. Anna by chodila zase do školy, vydala by svůj deník a všechny ostatní povídky. A nakonec by se určitě stala spisovatelkou, jak jsi přála.

Tak na tohle jsem se opravdu těšila! Není to vlastně kniha v pravém smyslu slova - jedná se o scénář, jak jistě všichni ví. Někoho toto mohlo odradit, ale věřte mi, stojí to za to! Je to jiné. Je to dobré. Neříkám lepší, jen to nabízí jiný úhel pohledu. Dává to prostor pro vlastní představivost (nebo se spíš jedná o vzpomínky na knihy a filmy). Za mě: tato změna je dobrá!