Já žiji ve dvou světech - jeden je světem knih!

Z knihy mám rozporuplné pocity.

Příběh hezký, ale řekla bych tak pro mladší čtenáře - spíše čtenářky. Je to hodně sladké, nesmyslné, přehnané. 

Na druhou stranu, krásný jazyk český opět nezklamal, protože po této stránce je to pro mě skvost! Už jen dopodrobna vykreslená krajina dává pocit, že tento kraj dokonale znám. Měla jsem pocit, že se procházím hájovnou, vidím babici, znám se se Helenkou, prozkoumávám krásy revírních lesů - opravdu dokonalé! Ale zase až moc detailně jsou zde popisovány krásny přírody - tisíc způsobů, jak popsat ptačí zpět jsem ještě neviděla!

Helenka má duši čistou jako kvítek lilie, a co se lásky a života týče, nemá jasno v ničem. Přišla mi rozmazlená, nestálá, naivní, ze všeho vyděšená. Na druhou stranu je hodná a milá, snad žádnou neřest nemá. Všichni udělají, co jí na očích vidí, na rukou by ji nosili. Žije se svým otcem v lese, v myslivně, ale mají ještě děvečky (jak by se tehdy řeklo), protože přece Helenka nebude něco dělat! To mě absolutně vytáčelo! Celý den, celý děj knihy, nedělá nic jiného, než že běhá po lese, koupe ve studánce, čte, přemýšlí, leží v sítí na zahrádce a vyšívá a vzpomíná na Ríšu.

Ríša naopak je světem a ženami zkušený, libuje si v pokuřování cikánky (= cigarety), v neřestech si libuje, školu nijak zvlášť vážně nebere. Životem proplouvá, dostane každou, po které jenom okem hodí - a to se mu líbí, samozřejmě.

Rozumím tomu, že se Ríšovi líbí Helenka, ale aby s ním ona takhle zametala? Chápu, že je to z minulé doby, dneska by se tohle rozhodně nestalo, ale i tak mi to přišlo až moc! Nechápu, jak mohlo tak dlouhé nadbíhání a poklonkování Ríšovi vydržet tak dlouhou dobu - zvlášť s jeho povahou! Jednou se Helenka uvolí, a má Ríšu ráda, pak se zase urazí a nemůže ho vidět, pak se ho nemůže dočkat, následně se mu vyhýbá a tak dále a tak dále. Kolotoč - má jeden směr, není v tom žádné překvapení.

Nicméně kniha se mi líbila, bylo to zajímavé a krásné počtení v našem jazyce.

Nikys