Já žiji ve dvou světech - jeden je světem knih!

Když jsem začínala knihu číst, tak jsem si to neuvědomila, ale když jsem dočetla, tak mě přepadl pocit smutku. Smutku z toho, že je to na dlouhou dobu poslední díl Písně ledu a ohně! Protože pan Martin si opravdu dává na čas s dalšími díly! A i když jsem si vzala hned jinou knihu, tak jsem se vracela k tomuto příběhu v myšlenkách a bylo mi prostě smutno! Tohle se mi snad ještě nikdy nestalo a je to opravdu síla - co dokáže jeden příběh!

V tomto díle se až skoro na konci konečně trochu víc vyskytují draci, kteří mezitím docela vyrostli, ale stále nejsou v plné síle a velikosti.

Některé postavy přichází a odchází a jiné zase zůstávají. Ale nejhorší na tom je, že i když každý má své jméno, tak se jedna kapitola s tím jedním člověkem jmenuje jinak - má přezdívku, pak v další kapitole má opět jiné krycí jméno  atd.. je to trochu matoucí, ale má to své kouzlo.

Čím více jsem toho přečetla od pana Martina, tak si stále častěji říkám, že to prostě nemá v hlavě v pořádku, tohle přeci jen tak někdo nevymyslí! A pak to převrátím v hlavě.. a vyjde mi z toho, že je to génius! Protože celý ten příběh je geniální a propracovaný a nikdy nevíte, co přijde v další kapitole, nebo i na další stránce! A to jsem ještě nečetla poslední díly (které samozřejmě ještě nejsou na světě)! Musí to být něco úžasného a já se neuvěřitelně těším! Ještě že mě teď a v blízké budoucnosti čeká jiný program a já tak na to nebudu tolik myslet, spíš vůbec.

Nevím, kterou postavu bych tady vypíchla, protože v každém příběhu je NĚCO... a vlastně se to všechno tak nějak pomalu spojuje a jsem zvědavá, jak to všechno dopadne.

Při tom čekání budu číst a těšit se a užívat si toto krásné období.

Nikys