Píseň ledu a ohně III. - Bouře mečů
Konečně jsem překonala tu obrovskou čtecí krizi, která trvala skoro 2 měsíce. Opravdu jsem v tuto dobu přečetla zhruba jednu stránku za den a to při 1200 stranách je jako kapka v moři. Nicméně je to pryč a konečně to tu zase trochu ožije!
Po přečtení třetího dílu ho zatím hodnotím jako můj nejoblíbenější! A to se mi snad nikdy nestalo! Většinou ty nejoblíbenější jsou první díly (i když je pravda, že Harry Potter a Vezeň z Azkabanu je také třetí díl a zároveň je to můj nejoblíbenější, sice první díl je nejlepší, ale co se dá dělat).
Propracovanost fantasy světa je díky mapám přehlednější, i když ve třetím díle už vlastně vím, kde zhruba co leží (jsem trochu závislák, ano) a miluju, když jsou mapy v knihách! A díky umu pana Martina si dokážu všechno tak živě představit - je to prostě a jednoduše nádhera!
Velmi se mi líbí, že lidé v jednotlivých rodech, ač jsou tak rozdílní, jsou něčím spojování. Ať je o společná vlastnost, umění >proměnit se<, nebo nenávist k nějakému jinému rodu.
V tomto díle mne mrzí to, že je zde málo kapitol věnováno Daenerys a jejím drakům - Dany je jedna z mých nejoblíbenějších postav a draky zbožňuju, ale doufám, že v dalším díle dostane Dany víc prostoru
K dalším oblíbencům patří samozřejmě Jon, sourozenci Reedovi a Hodor (kteří se zde skoro nevyskytují, což je škoda), Arya a kupodivu se mi začíná něco líbit na Tyrionovi, ještě nevím co to přesně je, ale zjistím to snad v dalším díle. Musím také zmínit Brienne, protože i když je líčená jako vskutku ošklivé děvče, je mi velmi sympatická.
Má nenávist k Cersei a Joffreymu se prohlubuje snad každým slovem, Lysa Arryn také nepatří mezi oblíbence a přitom je sestra Cat (zde je vidět ta rozdílnost).
Nicméně stále čekám, jak se to vyvrbí s Jaimem, protože u něj si nejsem vůbec jistá, jak to s ním mám. Líbí se mi, jak se změnil, když byl s Brienne a jak se zachoval k Tyrionovi, ale ještě se dá všechno změnit, tak uvidíme.
V tom presu umírání postav se skoro nedá orientovat, ale mám radost, když zemře, nebo někdo zabije postavu, kterou zrovna nemám ráda. Jednu z postav tak nenávidím, že bych snad udělala i oslavu, když k tomu došlo! Ano, tohle je trochu morbidní, ale je to tak, navíc na tom, podle mne, není nic tak hrozného, když v podstatě skoro v každé kapitole někdo zemře.
A velké překvapení na závěr! Vlastně dvě.. A jedno lepší než druhé! Už se nemůžu dočkat, až se mi do rukou (ano, tyto knihy opravdu nejsou do jedné ruky) dostane další díl, protože závěr byl skutečně impozantní!
Těším se!
Nikys