19. července 2017 - Rybí krev
Autor >> Jiří Hájíček
Žánr >> Česká literatura, román
Vydáno >> 2012
Nakladatelství >> Host
Počet stran >> 360
Vůbec se nedivím, že tato kniha vyhrála v roce 2014 cenu Magnesia Litera! Opravdu si to zaslouží!
Když jsem začala číst, něco mi nesedělo. Musela jsem se pořádně podívat, a opravdu.. tuto knihu napsal chlap! A proč je to tak divné?? Protože to psal z pohledu ženy a musím říct, že zaválel!
Aby se nějaký muž takto vcítil do ženského myšlení a pocitů, to jsem ještě nezažila.
Jiří Hájíček si vybral velmi zajímavé téma. Ne že bych s tím měla nějaké podobné vlastní zkušenosti, díkybohu nemám (ťuk, ťuk, ťuk)! Ale dokonale jsem se do knihy vžila a několikrát jsem uvažovala nad tím, jaké by to bylo, kdyby k nám do vsi přišel nějakej blbec s tím, že se musíme do několika let, co hůř - hned, vystěhovat, protože je tady vhodná lokalita pro stavbu.. čehosi! Úplně mě to rozesmutnilo a začala jsem tu naši ves vnímat jinak.
Říkala jsem si, jak je nám tu všem krásně a jak pěkné to tu máme - problémy malé či větší jsou všude, ale patří to k tomu. A hlavně mi vyvstala myšlenka, že bych nechtěla žít nikde jinde!
Knihu hodnotím celkově velmi pěkně, protože se opět vydařil popis a to tak, že jsem v myšlenkách chodila po vsi i po chalupách a jelikož to v Českých Budějovicích znám, tak jsem se toulala s hlavní hrdinkou i po městě.
Co mě ovšem nemile překvapilo, bylo samotné chování Hany. Nejvíc asi ve vztahové linii. POZOR!!! VZTAHOVÝ SPOILER!!!! Hned mi bylo jasné, že se Zdeňkem prostě nevydrží, už jenom proto, jak koukala po ostatních. Takže pět minut po jejich rozchodu se dá do kupy s přítelem jedné z nejlepších kamarádek?!! Pak ho stejně nakonec vyhodí z jeho chalupy a za dalších pět minut tam má nějakého jiného na třídenní jednorázovku???
To mě hodně překvapilo a nemohla jsem to rozdýchat - Hana mě tímto velmi zklamala.
Od začátku, co byl zmíněn vztah Honzy a táty jsem si myslela, že tím zvratem na konci bude to, že Honza není jeho biologický syn. Vedlo mě k tomu spoustu věcí, hlavně ten jejich vztah, protože podle otce Honza nedělal nic správně, hádali se... a celkově ten jejich vztah nebyl popisován pěkně.
Celkově vztahy v rodině Tomáškových byli.. velmi rezervované. Zaujalo mne, jak autor dokázal vyjádřit to, že členové rodiny spolu neřeší důležité věci a o větších rozhodnutích spolu vůbec nekomunikují. Jsou odtažití. Žádná milá slova, objetí, pohlazení.. nic. Skoro bych řekla.. chlad. Prostě nemluví spolu skoro vůbec.
A závěr? Bylo mi jasný, že to všechno bylo úplně jinak, takže to pro mě nebylo až takové překvapení - spíš větší překvapení pro mě bylo to, že Honza je opravdu biologický syn svého otce.
Styl psaní pana Hájíčka se mi velmi líbí a určitě budu v hltání jeho knih pokračovat, protože Rybí krev jsem přečela za necelý týden a opravdu to na mě udělalo dojem.
Takže si už plánuju další cestu do knihkupectví, a Vy byste měli taky!
Nikys